Městský úřad Postoloprty

Město Postoloprty (německy Postelberg) se nachází v okrese Louny v Ústeckém kraji, při řece Ohři zhruba 7 km západně od Loun. Název Postoloprty se v různých obměnách (Postolopirth, Postoloprith, Postoloporth, Postolopret) vyskytuje také v Kosmově Kronice české (1119–1125). Pravděpodobně v 7. století se podél řeky Ohře usadili Lučané. Ti přišli proti proudu řeky Ohře od východu a věnovali se především zemědělství. Z této doby je známá pověst o Neklanovi, pražském knížeti, který bojoval s Vlastislavem, knížetem luckým. Vlastislav byl poražen a jeho syn Zbislav byl později zavražděn zrádným Durynkem. Po vpádu Vlastislava vystavěl Neklan Lučanům náhradou za jejich zbořený hrad nový, který se jmenoval Drahúš (dnes městská čtvrť Dragúš na jihozápadním okraji města). rad Drahúš byl ve 12. století zničen. Údajně byl později na jeho místě postaven klášter Porta Apostolorum, od něhož se odvozuje netradiční název města a který byl roku 1420 vypálen během husitských válek. Stavebně historický průzkum však klášter spolehlivě lokalizoval v místech postoloprtského děkanství. Ve znaku města je nyní erb pánů z Gutštejna. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1125. 10. listopadu 1938 byla vypálena chomutovská synagoga. Židé, kteří nestačili utéci, byli za bití sudetskými Němci hnáni po čtyřech do zbytku ČSR právě přes Postoloprty na Louny (ty nebyly odstoupeny). Později Němci zřízený koncentrační tábor v bažantnici byl v roce 1943 vyhrazen pro mužské židovské míšence a manžele židovek z celého protektorátního území. Spolu s válečnými (Francie, Itálie, Velká Británie) zajatci pracovali nejen na stavbě letiště Žatec. Tábor fungoval až do dubna 1945,5 kdy řada vězňů začala utíkat. Průměrně zde bylo internováno 1200 lidí.6 Z později známých osobností zde byl vězněn lingvista Petr Sgall, plzeňský malíř František Zuvač (1905–1970), literární vědec a jazykovědec Pavel Trost či sociolog Richard Jung (1926–2014). V pohnutých časech po konci druhé světové války se v obci udál jeden z největších masakrů Sudetských Němců. V červnu 1945 byli v Postoloprtech shromážděni Němci z obce i okolí. Muži a chlapci od 13 let byli internování do kasáren, ostatní byli poslání do lágru v místní bažantnici. Velká část z Němců včetně několika dětí byla popravena. V roce 1947 bylo exhumováno 763 těl, odhady počtu obětí se ale liší. Někteří historici udávají 800–1 000 obětí, nejvyšší odhady hovoří o 2 000–3 000 mrtvých.78910 Po únoru 1948 byla celá událost ututlána. Jedním z organizátoru masakru byl i účastník protinacistického odboje Vojtěch Černý. Po postupném odsunu Němců během roku 1946 silně poklesl počet obyvatel, jen pomalu vyrovnávaný příchodem rodin volyňských Čechů v následujících letech. Odstraňování válečných křivd s sebou přineslo v mnoha případech křivdy nové a zpočátku chaotické poměry byly rájem pro nejrůznější kriminální živly i bezcharakterní jedince, život města se pomalu vracel do normálních kolejí s všedními radostmi a starostmi a začala nová kapitola jeho dlouhých a bohatých dějin.