Diagnostika staveb – Libštát okres Semily

Jedná se o stavebně technický průzkum zděných, železobetonových a betonových konstrukcí. Cílem je diagnostikovat vady a poruchy tak, aby mohly být rozpoznány příčiny jejich vzniku a vypracován návrh sanace.

Zátěžové zkoušky/zkoušení a diagnostické metody

Nedestruktivní zátěžové metody

Jedná se o zkušební metodu, která většinou nepoškodí povrch zkoušené konstrukce.

• Tvrdoměrné metody – Tvrdost je určena odporem zkoušeného materiálu proti plastické deformaci. Tvrdost materiálů je zjišťována metodami vrypovými, vtiskovými, vnikacími nebo odrazovými.
• Elektroakustické metody – Dělí se na čisté, které nezpůsobují žádné poškození a na metody ostatní, které způsobují pouze nepatrné místní porušení hmoty. Využívá se metoda kladívková (pružného impulzu), tlumeného rázu, ultrazvuková impulzová, aktivní metoda akustické emise, rezonanční a vibrační, fázových rychlostí nebo metoda mechanické impedance.
• Elektromagnetické metody – Pomocí metody mikrovlnné a indukční se zjišťuje poloha, průměr nebo krytí kovových prutů v železobetonových konstrukcí – elektromagnetické sondy.
• Elektrické metody – Využívá se metoda odporovací pro měření velmi malých přetvoření a metoda kapacitní pro měření vlhkosti stavebních materiálů.
• Tenzometrické metody – Určeny k měření malých změn délky.
• Trvanlivostní metody – Provádějí se zkoušky, které vypovídají o struktuře zkoušených stativ, podrobených vlivům okolního prostředí. Využívá se metoda stanovení propustnosti struktury stativa působením kapaliny nebo plynů, zkouška mrazuvzdornosti, odolnosti betonu proti působení vody a chemických rozmrazovacích látek, zkouška nasákavosti betonu, vzlínavosti betonu, sorpčních vlastností betonu nebo průsaku tlakovou vodou.
• Radiační metody – Využívá se ionizující záření.

Semidestruktivní diagnostické metody

Metoda při které dochází k zásahu konstrukce.

• Jádrové vývrty – Vývrty se odebírají z diagnostické konstrukce ke stanovení vlastností stativa v době průzkumu konstrukce. Využívá se vrtačka se speciálními dutými válci opatřenými tvrdokovovými břity.
• Odtrhové zkoušky – Slouží ke stanovení přídržnosti povrchových vrstev na nosném podkladu nebo pro zjištění tahové pevnosti povrchových i podpovrchových vrstev betonu. 
• Metoda plochých lisů pro stanovení napjatosti ve zdivu – Využívá se ke stanovení lokální napjatosti modulů pružnosti zdiva.
• Vrtací zkouška stanovení pevnosti malty – Používá se příklepová vrtačka, která se zavrtává do upravené ložní spáry. Měří se hloubka vzniku příslušného vrtáku při předepsaném počtu otáček a určí se pevnost malty ve zdivu.